"Ňákej Herolďák"

Kafe dávno vystydlo. Přemýšlím.

Kdy se to vlastně stalo? Kolik už je to let ?

Vzpomínám si, že už jako malý kluk jsem se osobně s tímto klubem potkal. Někdy na začátku 70tých let, kdy díky rodičům jsem musel na koncerty chodit. ..."Proč...?" " už zas...?" Jediná kladná vzpomínka na toto období nevědomosti byla na modrou andulku, která uměla mluvit. To byl můj kamarád při zkouškách Kvarteta Heroldova klubu u Jiřího Hoppeho na které mě tatínek brával. Mnohokrát jsem litoval, že nemohl tenhle papoušek být i na koncertech...

Jak šel čas, život mi přinesl do cesty dědictví hudebního žezla, a já začal se studiem hudby na konzervatoři. I tehdy jsem chodil " na Herolďák". Ale už s jiným pohledem. Mnohdy jsem si, ač nerad uvědomil, že  "voni to zahráli fakt dobře ". Hodně let od té doby uplynulo. A najednou mi to došlo. Něco se změnilo. Aniž bych si to uvědomoval, celá ta léta kdy jsem se s Heroldovým klubem potkával mne ovlivňovala. Stal se mojí součástí stejně jako já jeho. Nejen hudba, kterou jsem tu slýchal, ale i  lidé, prostředí....zkrátka vše.

Už není " ňákej Herolďák " - je to " můj Heroldův klub ".

Vlastně to je veliké štěstí. V době, kdy se z umění stal byznys, ostatně jako z mnoha jiných věcí, mám příležitost z této doby vypadnout. Vypadnout do Heroldova klubu, kde vládne pohoda a radost z komorní hudby, někam kde je mi dobře. Hodně se změnilo. Koncerty klubu jsou pestřejší, výkony interpretů a souborů jsou na profesionální úrovni. Hosty klubu se stále častěji stávají profesionální tělesa - ať už se jedná o kvarteta nebo jednotlivé hráče. Ale nejvíce mne těší fakt, s jakou chutí se k nám vracejí, a to je jejich jedinou odměnou náš zájem, nadšení a pozornost posluchačů.

Mám radost. Jsem vlastně štastný. Že jsem součástí něčeho, co tu bylo dávno předemnou, co tu je a čeho jsem součástí dnes, a co - jak věřím - tu bude dlouho po mně.

Přál bych Vám aby i Vás potkalo něco podobného. Vždycky jsem si zakládal na své svobodě a nezávislosti. Ale  " někam patřit ", být člen Heroldova klubu mne naplňuje hrdostí. Kéž by všichni říkali  " to je náš klub ".

Snažme se. Je to v našich rukou kam se bude náš klub ubírat a kam až dojde.